Ve vyspělých zemích EU a jinde ve vyspělém světě se ve stavebnictví využívají vzorové standardizované smlouvy např. ÖNORM B 2110 (Rakousko), VOB/B (Německo), AB 92 a ABT 93 (Dánsko), CCAG (Francie a Belgie), DPR 207/2010 (Itálie), UAV 1989 a 2012 (Nizozemsko) nebo standard smluvních podmínek pro výstavbu pozemních a inženýrských staveb YSE 1998 ve Finsku, ICS 30:2012 na Islandu, AB 04 ve Švédsku a NS8406.E:2009 v Norsku, mezinárodní vzory FIDIC, AIA, DBIA v USA, NEC a JCT v UK apod. Je tomu tak proto, že je to pro všechny výhodné. Taková smlouva je účelným konsensem zajišťující základní pravidla hry.
V oblasti inženýrských staveb jsou v Česku již poměrně dlouho u některých investorů zavedeny nebo se dále zavádějí vzory FIDIC.
K standardizaci dochází postupně především v oblasti dopravní infrastruktury díky systematickému strategickému snažení Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).
Není ovšem pravděpodobné, že by se vzory FIDIC staly plošným standardem pro všechny menší a střední pozemní stavby v Česku.
Tyto vzory budou zcela jistě alternativou pro větší zakázky. V oblasti pozemních staveb je dnes v Česku standardizace nulová. Z důvodu neexistujících potřebných obecně akceptovaných standardů a nutnosti zavést jednotná pravidla projektového řízení je nutné vytvořit a zavést Český standardizované smlouvy pro projektování a Český standard smlouvy pro výstavbu pozemních staveb.
V rezortu dopravy (pod záštitou SFDI) dochází též k tvorbě důležitých metodik.
Metodiky bude ovšem nutné vytvořit i pro ostatní zadavatele. Například pro využití způsobu zadání design-build, pro řešení odchylek, tedy změn v průběhu realizace ve vztahu k zákonu o zadávání veřejných zakázek, metodiky pro časové řízení, měření apod.
Investor tak bude mít dostatečnou škálu standardů a bude možné vystavět procesy spolupráce v BIM na jednotném základě.