Podívat se jednoduše na elektrické rozvody v celé stavbě nebo dokonce ve všech vámi spravovaných domech? Dnes úkol z oblasti science fiction. Ale v éře stavebnictví 4.0 by to mohla a měla být realita. Pokud se tedy naučíme věci pojmenovávat stejně. Přesně to nám umožní klasifikační systém.

Termín povinného používání metody BIM ve všech nadlimitních veřejných stavebních zakázkách se blíží. Pro celý obor stavebnictví je to velká šance posunout se blíže k digitální budoucnosti. V ideálním případě budeme mít v – doufejme nepříliš vzdálené – budoucnosti digitální model celého zastavěného území a na něm všechny budovy a další objekty. Jednoduše si tak prohlédneme vzájemné interakce mezi nimi, případně si namodelujeme možné situace vývoje v tomto prostoru. Aby to ale mohlo fungovat, musíme mít jistotu, že budeme všichni mluvit stejným jazykem, vlastně nejen v digitálním světě.

Klasifikační systém: od stavebního prvku k výsledku práce

I když možná nebudeme mít tak brzy digitální model naší země, s rozšířením metody BIM v praxi začnou vznikat digitální modely (dvojčata) nově vznikajících budov a staveb. Bylo by skutečně promarněnou šancí, kdybychom se nenaučili využívat potenciálu, který nám digitální přístup nabízí.

Metoda BIM nám totiž umožní nejen stavbu popsat, ale dlouhodobě s ní pracovat, sledovat náklady na vlastnictví a tak dále. Problém je, že každý ze zainteresovaných subjektů pracuje
s trochu jinými nástroji a dnes je, bohužel, poměrně častým jevem, že ačkoli dokumenty a informace vznikají v digitální podobě, během svého života několikrát projdou procesem převodu na papír a další digitalizací. Tím přicházíme o celou řadu užitečných informací.

Vyhnout se tomu můžeme jediným způsobem – zajištěním vzájemné čitelnosti dat napříč různými nástroji. Základním stavebním pilířem takového systému pak musí být jednotné pojmenování, které bude srozumitelné napříč obory, nástroji, softwary a nakonec i časem. Právě proto potřebujeme jednotný klasifikační systém. Většina architektů a projektantů dnes projektuje na počítači. Při návrhu stavby je pro ně naprosto běžné vybírat si z kategorií a prvků, které pak vloží do projektu. Když navrhují podlahu, vyberou kupříkladu z kategorie „Podlahová krytina“ nabídku laminátová parketa a vloží ji v rámci stavby do části nášlapná vrstva podlahy. Pro architekty samozřejmost. Jenže aby se k podobným informacím dostali i další účastníci ve stavebním procesu, počínaje investory, přes stavebníky až po správu nemovitostí, zkrátka všichni po celý životní cyklus stavby, to už tak samozřejmé není.

Právě to je důvodem, proč je nezbytné připravit jednotný klasifikační systém stavby. Ten totiž zajistí sjednocení označení všech prvků a kategorií, takže bude možné skutečně sdílet digitální informace o stavbě napříč obory, softwarovými nástroji a přístupy. S jeho pomocí zajistíme, že zásuvka bude vždy zásuvka. Zkrátka potřebujeme jednoznačnou identifikaci určitých částí stavby a staveb tak, aby se mohly různé pozice, organizace a agendy propojovat. Vždyť přece sdílí stejnou stavbu, musí rozpoznávat, rozlišovat a chápat stejné části stejně.

Takže nejen že ji architekt při projektování vloží do objektu, ale třeba za 20 let se zástupce firmy spravující již postavenou budovu bude moci přes kategorii elektrické rozvody dostat až k jednotlivým zásuvkám a zjistit jejich rozmístění v jednom nebo i více objektech. Nebude muset přitom používat stejný nástroj jako architekt – právě díky jednotné klasifikaci bude moci využívat ty nástroje, které ke své práci normálně využívá. Totéž bude ale platit například pro složky požární ochrany a mnoho dalších.

Od června v Česku

Na základě mezinárodní spolupráce vznikl systém CCI. Ten je volně dostupný  v českém i anglické jazyce zde na portálu KoncepceBIM.cz.