BIM znamená především spolupráci

Základem digitálního způsobu práce je sdílení informací. Práce s informačním modelem stavby umožní v každém kroku ušetřit a zjednodušit práci.

Základní poučka pro digitální svět říká: Informace, která není sdílená, je mrtvá a zbytečná. V případě využívání metody BIM to platí téměř bezezbytku. Samozřejmě, že dnes už snad všechny stavařské profese využívají elektronické a nejspíše i digitální nástroje. Jak ukazují i zkušenosti z již probíhajících pilotních projektů. Jednou z velkých překážek na cestě k efektivnějšímu a levnějšímu stavebnictví je vzájemná nekompatibilita nástrojů jednotlivých stavařských profesí.

Aby se informace neztrácely

Během životního cyklu stavby dojde mnohokrát k tomu, že digitální data jsou přeměněna v elektronická či dokonce vytištěna na papír. A často se pak musí znovu digitalizovat. To ale znamená, že řada informací se ztratí. Často tak musí například rozpočtář znovu zadávat do svého nástroje informace, které již před ním zadal projektant nebo třeba zadavatel. A mnohem později, správce budovy vlastně zpětně znovu rekonstruuje ve svých nástrojích informace, které již několikrát předtím existovaly digitálně. Jenže se prostě ztratily nebo nejsou snadno dostupné.

Metody BIM stojí na sdílení informačního modelu stavby (IMS) prostřednictvím společného datového prostředí  (CDE). To znamená, že jednou zadané informace již zůstanou zachovány po celou dobu životního cyklu stavby – tj. od prvního záměru, až po likvidaci. Jednotlivé na sebe navazující stavařské profese tak budou moci využívat informací, které už do modelu vložil ten, kdo s ním pracoval předtím. Například stavební firma bude mít k dispozici informace o všech staveních prvcích, tak jak je do modelu zadal projektant, rozšířil je rozpočtář a další stavební profese.

Standardizované neznamená stejné

Je samozřejmě naprosto nepředstavitelné, že by kterákoli ze stavařských profesí opustila své nástroje, které je zvyklá používat. Samozřejmě, že každá z nich potřebuje svůj specifický pohled na informační model stavby. Ten může být a obvykle je hodně odlišný od potřeby dalších profesí. To ale ještě neznamená, že nemohou pracovat se stejnou sadou informací. Je tedy potřeba zajistit, aby jednotlivé nástroje všech stavebních profesí dokázaly digitální data obsažená v IMS správně načíst, interpretovat a zobrazit, stejně jako je znovu uložit tak, aby zůstaly čitelné i dalším.

Proto se neobejdeme bez jisté míry standardizace. Cestou jak umožnit různým aplikacím a programům správně rozpoznat sdílená data je zajistit jejich standardizovanou strukturu. Kromě toho je potřeba mít jistotu, že budou pro stejné věci využívána stejná pojmenování. Proto jsou jedněmi z hlavních atributů sdílení informací v rámci IMS datový standard staveb a klasifikační systém, pro potřeby veřejné správy v Česku je aktuálně ověřován mezinárodní klasifikační systém CCI. Datový standard staveb (DSS) určuje především strukturu dat v rámci souborů digitálního modelu stavby (DIMS). To znamená, že jakýkoli digitální nástroj bude vědět, na jakém místě a v jakém formátu jsou uložena data, které potřebuje. Klasifikační systém potom zajistí, že stejné věci jsou identifikovány stejně, a tudíž jsou i správě rozpoznány, rozlišovány a chápány nástroji jednotlivých profesí.