Standardizace smluv je cesta k transparentnosti
Každá stavba je trochu jiná a má své specifika. To ovšem neznamená, že by nebylo možné z velké části standardizovat smlouvy o dílo. Přinese to větší jistotu oběma stranám.
Ani nejlepší nástroje pro management informací nepřinesou do stavebnictví tolik potřebnou transparentnost, pokud je nebudeme využívat ve férovém a důvěryhodném prostředí. Cestou, jak napomoci jeho vzniku, je nezastavit standardizaci jen u technických aspektů, ale pokusit se udělat krok ještě dál. Ke standardizaci smluvního prostředí, to znamená, dostat se do situace, kdy budou smlouvy ke stavebním zakázkám vycházet ze stejných principů a budou díky tomu předvídatelné a také transparentnější.
Ve vyspělém zahraničí je to ve veřejné správě běžná věc, stačí se podívat například do Německa či Rakouska. Zkušenosti ukazují, že standardizace smluv je pro stavebnictví nejlevnějším a nejefektivnějším řešením. Právě chybějící standardizovaná forma smluv na veřejné stavební zakázky je zdrojem celé řady problémů s jejich realizací. Logickou snahou advokátů je vytvářet nové a nové smlouvy, které jsou co nejvýhodnější pro tu stranu, kterou zastupují. To způsobuje spory a nejasnosti a je to pro stavebnictví velmi drahé a nevýhodné.
Pochopitelně to neznamená, že smlouva bude úplně totožná pro všechny zadavatele i stavby. Prostor pro specifičnost musí zůstat. Zároveň ale platí, že nelze digitalizovat chaos a pokud chceme (nebo spíše musíme) přenést stavebnictví do digitálního věku, musíme se cestou ke standardizaci smluv vydat.
V řadě zemí světa mají již mnoho let svůj národní standard anebo využívají standard smluv mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC), které se stále častěji uplatňují i v soukromém sektoru. Ke standardizaci stavebních smluv sáhla již celá řada veřejných správ vyspělých států světa. Ukazuje se totiž, že je velmi neefektivní s každou stavební zakázkou znovu a znovu nastavovat a ladit veškeré procesy a pravidla. Využívání standardizovaných smluv zmenšuje prostor pro chyby a omyly, které – jakkoli neúmyslné – mohou často znamenat vysoké náklady navíc.
Standardizace smluv je cesta k transparentnosti
Každá stavba je trochu jiná a má své specifika. To ovšem neznamená, že by nebylo možné z velké části standardizovat smlouvy o dílo. Přinese to větší jistotu oběma stranám.
Ani nejlepší nástroje pro management informací nepřinesou do stavebnictví tolik potřebnou transparentnost, pokud je nebudeme využívat ve férovém a důvěryhodném prostředí. Cestou, jak napomoci jeho vzniku, je nezastavit standardizaci jen u technických aspektů, ale pokusit se udělat krok ještě dál. Ke standardizaci smluvního prostředí, to znamená, dostat se do situace, kdy budou smlouvy ke stavebním zakázkám vycházet ze stejných principů a budou díky tomu předvídatelné a také transparentnější.
Ve vyspělém zahraničí je to ve veřejné správě běžná věc, stačí se podívat například do Německa či Rakouska. Zkušenosti ukazují, že standardizace smluv je pro stavebnictví nejlevnějším a nejefektivnějším řešením. Právě chybějící standardizovaná forma smluv na veřejné stavební zakázky je zdrojem celé řady problémů s jejich realizací. Logickou snahou advokátů je vytvářet nové a nové smlouvy, které jsou co nejvýhodnější pro tu stranu, kterou zastupují. To způsobuje spory a nejasnosti a je to pro stavebnictví velmi drahé a nevýhodné.
Pochopitelně to neznamená, že smlouva bude úplně totožná pro všechny zadavatele i stavby. Prostor pro specifičnost musí zůstat. Zároveň ale platí, že nelze digitalizovat chaos a pokud chceme (nebo spíše musíme) přenést stavebnictví do digitálního věku, musíme se cestou ke standardizaci smluv vydat.
V řadě zemí světa mají již mnoho let svůj národní standard anebo využívají standard smluv mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC), které se stále častěji uplatňují i v soukromém sektoru. Ke standardizaci stavebních smluv sáhla již celá řada veřejných správ vyspělých států světa. Ukazuje se totiž, že je velmi neefektivní s každou stavební zakázkou znovu a znovu nastavovat a ladit veškeré procesy a pravidla. Využívání standardizovaných smluv zmenšuje prostor pro chyby a omyly, které – jakkoli neúmyslné – mohou často znamenat vysoké náklady navíc.