Od roku 2007 pracuji naplno na projektech digitálních transformací se zaměřením na process, lean a change management. To jsou metody, které se používají k tomu, aby organizace dokázala jakoukoliv rozsáhlou změnu smysluplně řídit a být v jejím zavádění úspěšná. V praxi to znamená nastavení nové rutiny a procesních standardů tak, aby byla práce co nejefektivnější, odbouraly se opakující se a únavné úkony. No a change management, byť zní dost racionálně, je tady proto, aby lidé prošli změnami co nejlépe a bez zbytečného stresu. Protože jak je známo, jakákoliv změna je pro lidské vnímání psychická zátěž. Jsme tak vybaveni od přírody, bojíme se neznámých situací. A to i v případě, že za tou změnou čeká něco mnohem lepšího, než máme. Ale projít jí není jednoduché.

Všechny zmiňované metody jsou ale na trhu poměrně nové, a tak vlastně dělám práci, která před dvaceti lety vůbec neexistovala. Není to ale nic výjimečného, tak tomu bude například i v případě nových rolí, které přinese i BIM. Dnešní svět se točí velmi rychle a to, co naučí škola, je za pár let poměrně zastaralé, takže neustálé učení se je v tomto směru nový standard.

Donedávna jsem působila v soukromém sektoru na projektech nadnárodních korporací. Začínala jsem mimo obor stavebnictví, nicméně k BIMu jsem se dostala v roce 2017 přes digitální projekty ve firmě dodavatele, kde BIM byl jedním z nich. Už na prvním workshopu v Nadaci ABF mi bylo jasné, že nejde jen o ostrovní projekt, ale o celkovou digitalizaci veřejného sektoru a součást Digitálního Česka. A BIM je jen takovou vstupní bránou. Překlopení státních struktur do digitálního světa je bezesporu velká změna a transformace, která není jednoduchá, ale současně otevře zcela nový horizont fungování na národní úrovni. A já v tuto změnu věřím.