Informační model stavby (IMS) je základním pilířem metody BIM. Spojují se v něm všechny informace o stavbě během celého jejího životního cyklu. Má podobu strukturovaných i nestrukturovaných, vzájemně provázaných informací. Při využívání metody BIM bychom totiž v každém okamžiku životního cyklu stavby měli mít k dispozici co nejvěrnější kopii skutečné fyzické stavby ve virtuálním světě. V IMS jsou zahrnuty všechny relevantní informace o stavbě, patří do něj i dokumenty (ať již elektronické nebo digitální), záznamy o komunikaci, výsledky a průběhy digitalizovaných procesů a mnoho dalších informací, bez kterých by fyzická stavba nemohla nikdy vzniknout. Vztah mezi digitálním a fyzickým dvojčetem musí být oboustranný a dlouhodobě udržovaný. Každá změna u fyzické stavby se musí promítnout do její digitální podoby, a naopak. IMS tak může sloužit jako základ pro tzv. digitální dvojče. To se liší od IMS skutečnou vzájemnou komunikací a změnou okamžitého stavu ve specifikovaných okamžicích. Lze ho však také využívat pro různé simulace a tím ovlivnění chování fyzické stavby.
Digitalizovat procesy znamená převést všechny v současnosti běžně prováděné činnosti do digitální formy – může jít například o předávání a odsouhlasování, změnové řízení, vzorkování nebo třeba zpracování návrhů a žádostí o změnu. Do prostředí informačního modelu by se měla přenést také veškerá komunikace tak, aby o každém kroku existoval digitální záznam a informace bylo možné skutečně sdílet a přehledně vyhledávat.
Proto je obvykle kompletní IMS postupně ukládán a sdílen pomocí společného datového prostředí (CDE). Podstatným rozdílem mezi standardním úložištěm a CDE je pak právě možnost stanovovat schvalovací procesy. Zásadním přínosem IMS je totiž možnost sdílení propojených informací o dokumentech, procesech a s tím vším spojené komunikace. Jen tak je možné přijímat kvalifikovaná rozhodnutí podle aktuálních a ověřených informací (vždy je známo kdo a kdy informaci poskytl). Zjednodušeně řečeno, místo stovek e-mailů, telefonátů s pokyny a chaosu v předávání informací budou dokumenty a důležité činnosti sdíleny na jednom místě. A včetně záznamu toho, kdo je vytvořil, editoval, nebo schválil. Snižuje se riziko nedorozumění a chyb, tedy situace, kdy někdo zapomene požadovanou změnu zanést do dokumentace či o změně informovat všechny zainteresované. Informační model se rozrůstá postupně během celého životního cyklu stavby s tím, jak postupně přibývají další dokumenty a informace.
